#Dluhopisový rádce

Radíme lidem, komu nenaletět!
Menu

Skryté banky mimo kontrolu ČNB. Pozor na dluhopisy, říká právník

Do dluhopisů krachujících firem jako Arca nebo C2H investovaly tisíce lidí. Část z nich zastupuje advokát Jan Langmeier. Zatímco kampeličky jsou pod přísným pohledem ČNB, firmy vybírající na dluhopisech desítky miliard korun fungují bez jakékoliv regulace, říká v rozhovoru pro Peníze.cz.

 

Jsou mezi věřiteli Arcy i drobní investoři? Lidé, kteří jí svěřili desítky či stovky tisíc korun?

Záleží na tom, co myslíte Arcou. U mateřské Arca Investmens, která první směnky přestala splácet už na jaře, je nejnižší hodnota směnky 100 tisíc euro, tedy nad 2,5 milionu korun. Arca je koncernová společnost a má pod sebou asi 200 firem, dceřiné firmy vydávaly další cenné papíry. Některé z nich byly i v nižších řádech a dají se najít i směnky nebo dluhopisy do 100 tisíc korun. Víme i o nějakých spořicích produktech, kam lidé ukládali třeba několik tisíc korun měsíčně. Všechny ty firmy jsou zasažené a když budeme mluvit o celém koncernu, tak to nepochybně zasáhlo i velké množství drobných střadatelů – půjde minimálně o tisícovky takových lidí.

 

O kolik peněz jde dohromady?

Podle insolvenčního návrhu, který na sebe podala sama Arca Investmens, jde jen u ní o pohledávky za zhruba 19 miliard korun a necelých 1900 věřitelů. To říká dlužník; nikdo ale zatím neviděl účetnictví, nejsou účetní závěrky za roky 2019 a 2020. Nikdo neví, jaký má Arca přesně majetek, protože řádně nezveřejňuje informace o svém podnikání. Další minimálně jednotky miliard korun, možná i desítky miliard korun dluhů budou podle mě u dceřiných firem.

 

Kdo jsou lidé, kteří investovali do směnek a dluhopisů vydaných Arcou, a teď jim jde o peníze?

Jsou tam tři základní kategorie investorů. První skupina jsou typicky podnikatelé, kteří chtěli zhodnotit své úspory. Jsou mezi nimi i lidé, kteří chtěli zhodnotit peníze jen na krátkou dobu. Máme klienty, kteří chtěli dát někam na tři měsíce část úspor, ze kterých staví rodinný dům. Zrovna se ale trefili do pádu Arcy, která si to od nich vzala, i když už musela v některých případech vědět, že je v krizi – a následně jim peníze nevyplatila. Druhá kategorie lidí je na tom ještě hůř. Ti nepřišli jen o část úspor. Jde tam kolikrát o investory, kteří dali dohromady třeba 2,5 milionu různě po rodině, složili se na „výhodnou“ investici a teď jsou bez peněz. Pak je tam třetí kategorie lidí, které my ale nezastupujeme. Jsou to spekulativní investoři, kteří si dopředu byli dobře vědomi rizika a investovali veliké částky.

 

Arcu jako banku chcete označit proto, abyste do celého případu zapojili ČNB, tedy aby se tedy otevřela možnost žalovat stát a zvýšily se šance věřitelů na odškodnění?

To je zjednodušený pohled. Základním motivem naší snahy je vtáhnout do řešení ČNB, případně slovenskou národní banku. To bude záležet na tom, kde nakonec insolvenční řízení bude. Centrální banky do toho mohou vstoupit a řídit proces restrukturalizace. Nyní jsme stále v situaci, že o tom, co se bude, nebo nebude dít, rozhoduje současné vedení Arcy. A to i přesto, že nedávají informace a mlží. Podle nás jejich slova o reorganizaci nejsou míněná extra upřímně. Pokud bychom prokázali, že to je finanční instituce, tak má centrální banka možnost do procesu vstoupit. ČNB by pak měla speciální možnosti, mohla by třeba vyměnit vedení Arcy, mohla by tam dosadit své správce a může ji reorganizovat podle sebe. Šlo by to mimo insolvenční řešení. To je naše primární snaha.

 

A druhá věc je, zda centrální banka nezanedbala dohled. Nejde jen o to následně požadovat náhradu škody. Je třeba ukázat širší veřejnosti, proč je důležité, aby centrální banky plnily svou roli, aby nevznikaly takto obří problémy do budoucna. Arca není jediná kvazi finanční instituce, kterou tu máme. Je tu celá řada subjektů, které vydávají dluhopisy, které už jsou po splatnosti. Z poslední doby jde třeba o skupinu C2H pana Mičky, kde také zastupujeme řadu věřitelů. Ta emitovala skoro miliardu korun v dluhopisech na podobném principu jako Arca – bez jakéhokoli ručení, bez jakéhokoli dohledu. Pan Mička pak v klidu v médiích říká, že to holt nevyšlo a že tedy investoři nic nedostanou. Není tam žádný náznak sebereflexe, žádná snaha o řešení. My si myslíme, že v takových objemech tu neregulované subjekty bez dohledu fungovat nemohou.

 

ČNB jako dohledový orgán nefunguje dobře?

Myslím, že velmi dobře funguje v dohledu nad subjekty, které už nějaké povolení nebo licenci mají. Třeba nad bankami – tam problém není. Problém je v tom, že se zavíraly oči nad neregulovanými subjekty. Nejde ale přece říci, že když někdo nemá povolení od ČNB, tak si může dělat, co chce. Nemůže to tak fungovat a upozornil na to v jiné věci i Ústavní soud. O Uberu jednoznačně řekl, že když se to tváří jako taxislužba a podniká to jako taxislužba, tak to má stejné povinnosti jako taxislužba, i když to povolení k činnosti nemá.

 

Když se posunu obecně k dluhopisovému trhu, tak ČNB tam má dnes takovou nešťastnou roli, kdy se firmy vydávající dluhopisy zaštiťují jejím jménem. Uvádějí, že prospekt k emisi dluhopisů schválila ČNB. Na lidi to působí jako něco, co prošlo hloubkovou analýzou centrální banky a dá se tomu věřit, přitom jde ze strany ČNB jen o formalitu. Nemělo by se to zakázat uvádět, nebo se ta formulace změnit?

Je to na širší debatu. Prospekt je jen formální dokument, který ČNB schválí, když splníte náležitosti. ČNB neposuzuje byznysplán, ani jeho realističnost nebo nějaké zajištění pro investory. Na druhou stranu ty firmy nelžou, prospekt schválený mají. Myslím, že dluhopisový trh se dá už dnes omezit lepším využíváním dohledových prostředků. Když někdo funguje jako skupina C2H pana Mičky, že si vydává dluhopisy a na to si kupuje firmy, kterým v rámci skupiny poskytuje úvěry, tak zase splňuje definici černé banky. Myslím, že by to ČNB měla posuzovat přísněji. Dnes když máte firmu a chcete si na ní vyemitovat 100 milionů korun v dluhopisech, tak vám stačí jen ten prospekt.

 

Jak má člověk, který chce investovat své úspory, poznat toxickou nabídku? Je něco, co mají firmy jako Arca, C2H, EMTC nebo Zoot, kde investoři přišli nebo mohou přijít o velké peníze, společného?

Podívejte se na EMTC: já jsem si shodou okolností tu aplikaci, kterou slibovali za peníze z dluhopisů vyvíjet, stáhl ještě předtím, než jsem věděl, co je EMTC. Mám děti a řekl jsem si, že by to mohla být zajímavá vzdělávací pomůcka. Neuměla ale skoro nic a v životě by mě nenapadlo, že někdo může tvrdit, že na vývoj této aplikace potřebuje stovky milionů korun. Chci tím říct, že by si lidé měli zachovat zdravý rozum, když o nějaké investici uvažují. Když je jasné, že produkt od firmy, která dluhopisy či směnky vydává, nemá reálný základ, tak do ní nebudu investovat. Pak je určitě dobré řešit výnosy. Když někdo slibuje roční výnos 12 % nebo třeba 15 %, tak mě musí napadnout otázka, z čeho to chce zaplatit – je to hodně peněz. Navíc ta firma neplatí jen výnos, ale i náklady na prodej dluhopisů. Nezaplatí jen 12 % na výnosu, ale další třeba dvě, tři procenta na náklady prodeje. A to jsou všechno peníze, které musí vydělat, aby mohla dostát svým závazkům. U EMTC i u C2H to podle mě nemohli myslet vážně. Když se podíváte třeba na výsledky Kary nebo Pietro Filipi (patří do skupiny C2H – poznámka redakce) z minulých let, které nebyly dobré, tak není jasné, na jakém základě chtěl pan Mička dluhopisy splácet.

Zdroj: Penize.cz

zpět na výpis