#Dluhopisový rádce

Radíme lidem, komu nenaletět!
Menu

Stát nabízí u dluhopisů podobný úrok jako rizikové firmy. Nabídka lákající tisíce zájemců má ale háček

Rostoucí inflace pohání zájem obyvatel půjčovat peníze státu. Ten totiž při koupi takzvaných Dluhopisů Republiky zaplatí střadatelům nebývalou sumu – většina z nich si za uplynulý rok připíše úrok 6,3 procenta. Pro stát to znamená vyšší náklady na splácení dluhu, pro drobné investory pak možné zklamání v příštím roce.

Státní dluhopisy mají pomoci financovat chod státu, v průběhu úřadování ministryně Aleny Schillerové dostaly název Dluhopis Republiky. Ministerstvo financí nabízí dva typy – ty reinvestiční slibují garantovaný výnos, protiinflační pak zájemce lákají na pokrytí inflace.

Právě při jejím současném růstu se stávají stále atraktivnější investicí. Výnos protiinflačních dluhopisů vypočítává ministerstvo financí každý rok, letošní kalkulaci přitom významně ovlivnil růst spotřebitelských cen. Podle resortu končící ministryně Aleny Schillerové tak výnos dluhopisu dosáhne přesně 6,29839 procenta za rok 2021.

To je přitom násobně výše, než kolik stát nabízí zájemcům o garantovaný výnos. Protiinflační typ tvoří většinu vydaných dluhopisů . V případě poslední emise reinvestičních dluhopisů nabízí ministerstvo financí v prvním roce úrok ve výši jednoho procenta, který v dalších letech roste, v šestém roce pak dosáhne tří procent ročně.

„V průběhu letošního roku, především v jeho druhé polovině, registrujeme zvýšený zájem o Dluhopis Republiky, a to především o emisi protiinflačního dluhopisu, s pohyblivou úrokovou sazbou,“ vysvětluje Jaroslav Kropáček, specialista na finanční trhy v České spořitelně, jež je jedním ze dvou distributorů dluhopisu, který prodává také ČSOB. „Aktuální výše inflace a predikce Ministerstva financí i České národní banky pro příští rok jsou tak pro mnoho investorů podnětem pro nákup těchto dluhopisů,“ vysvětluje Kropáček.

 

Vysoké výnosy

S výnosem 6,3 procenta se státní dluhopisy dostaly na úroveň, která je dlouhodobě vyhrazená rizikovějším investicím. Nabízí se především srovnání s takzvanými korporátními dluhopisy, tedy cennými papíry, které na svůj provoz nebo rozvoj vydávají soukromé společnosti. Prudký růst inflace tak ukazuje, jak mohou být výnosy relativní.

Před několika lety nabízela sedmiprocentní výnos na svých dluhopisech například oděvní značka Pietro Filipi, ta se však v průběhu loňského roku dostala do problémů a skončila v insolvenci. Drobní investoři dostanou v lepším případě zpět pouze část peněz, v případě horším o své investice přijdou úplně.

Úrok ve výši osmi procent slibovala před koronavirovou pandemií také třeba česká společnost Wood Union, která se měla zabývat těžbou dřeva. Společnost bez jakékoliv historie a s minimálním kapitálem pravděpodobně nikdy žádnou činnost nevykázala, i přesto na osmiprocentní zhodnocení nalákala desítky investorů, jak upozornil Deník N .

V září dokonce rychlost inflace v eurozóně porazila také výnos takzvaných rizikových dluhopisů (junk bonds), které se v posledních letech pohybovaly nejméně procentní bod nad inflací.

V řádu jednotek procent rostl v dřívějších letech také evropský akciový index Stoxx 600, v současné pokrizové době (s ohledem na propad akcií na začátku koronavirové pandemie) je nicméně akciový výnos mnohem vyšší.

Zátěž pro státní pokladnu

Stát si v rámci programu Dluhopisů Republiky celkem napůjčoval téměř 40 miliard korun, drtivou většinu pak tvoří právě protiinflační dluhopisy. Ty začal stát nabízet ve třetí emisi upsané v červenci 2019, kdy inflace nedosahovala ani tří procent (podle Českého statistického úřadu 2,9 procenta, podle Eurostatu 2,6 procenta).

Současná situace tak pro státní pokladnu znamená, že si u drobných investorů půjčuje výrazně dráž než na finančních trzích. V současnosti si na nich totiž Česko půjčuje přibližně za tříprocentní úrok, Dluhopisy Republiky tak státní pokladnu vyjdou na dvojnásobek. Ministerstvo financí na dotazy ohledně nákladů na financování dluhopisů neodpovědělo, podle odhadů Deníku N nicméně stát na protiinflačních bondech vynaloží asi o miliardu víc.

Obecně pak platí, že z evropských zemí si Česko půjčuje na trzích peníze relativně draho, stejně jako další státy mimo eurozónu – například Rumunsko nebo Maďarsko.

Jak nicméně upozorňuje ekonom David Marek z poradenské společnosti Deloitte, zvýšené náklady na financování dluhopisů neznamenají v rámci státního rozpočtu problematickou položku. Tím, jak roste inflace, se totiž zvedají také příjmy z daní pro stát, to se týká hlavně daně z přidané hodnoty.

Jak také Marek dodává, zatímco v současnosti se vydávání dluhopisů z hlediska ceny peněz nevyplácí, v budoucnu se může situace otočit. „Je potřeba se na to podívat z dlouhodobého pohledu, pokud bude inflace dlouhodobě na nízkých hodnotách, bude se jednat o nástroj, který nebude dlouhodobě zatěžovat financování,“ vysvětluje Marek.

Volba pro nenáročné

Státní dluhopisy jsou obecně považovány za velmi konzervativní nástroj, což platí i v tomto případě, ačkoliv úroky přesahují šest procent. „Je to nejsnazší nástroj pro lidi, kteří nedisponují znalostmi ani prostředky pro to, aby měli nějaké diverzifikovanější portfolio. Skrze dluhopisy je tak možné čelit inflaci. Mnoho domácností má úspory na běžném spořicím účtu, kde není ochrana proti inflaci prakticky žádná. Toto je nejdostupnější nástroj pro každého,“ dodává Marek.

Lákavý výnos na úrovni inflace však má svoje úskalí. Vypočítává se totiž vždy na podzim ve srovnání s předchozím rokem. Také proto je výnos dluhopisu tak vysoký, ačkoliv za uplynulých dvanáct měsíců byla inflace průměrně nižší. Na první pohled výhodná situace se nemusí vyplatit v příštím roce, kdy se očekává postupný pokles růstu cen. Výnos pro příští rok tak může být reálně nižší než inflace. „Dluhopis může mít klesající tendenci, v příštím roce tak může dosáhnout například tří procent,“ vysvětluje analytik společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler.

Ten poukazuje také na to, že výnosy rostou i na běžných dluhopisech, o které je stále zájem. Kvůli množství peněz na trhu totiž střadatelé využívají jakoukoliv příležitost, jak inflaci porazit. „Zájemci o korporátní dluhopisy stále zůstávají, protože se počítá každé procento,“ dodává Pfeiler.

Ten považuje za současné situace české dluhopisy za výhodné především díky garantovanému výnosu. S ohledem na plánovaný růst sazeb ale mohou být lákavější až v příštím roce. Sám by proto nyní doporučil právě dluhopisy firem, u kterých ale klienti musejí počítat s vyšším rizikem. Musí se jednat o emise, které dávají smysl a mají potřebné ručení. Vždy je to také sázka na byznys plán, který se vždy nemusí podařit,“ dodává Pfeiler. Upozorňuje také na to, že současná situace růstu úrokových sazeb může způsobit sérii pádů firem, které už své podnikání skrze drahé dluhopisy nezvládají financovat.

„Státní bondy bych nakupoval, až budou výnosy zajímavější. Za rok mohou být investice do dluhopisů zajímavější. Jsme na začátku cyklu, kdy se rýsuje, že se dostáváme ze situace, kdy byly výnosy skutečně nízké,“ doplňuje Pfeiler.

Na vysokou inflaci již ale reagovaly také komerční banky, a to především s ohledem na růst úrokových sazeb, od kterého si ČNB slibuje zpomalení růstu spotřebitelských cen. Úroky u většiny bank v současnosti začínají přibližně na úrovni půl procenta, v některých pak dosahuje až tří procent, vždy podle typu spořicího účtu. V nejlepším případě tak bankovní úroky pokryjí polovinu inflace, většinou ale ani to ne.

Řada bank rovněž vyšší sazbou úročí pouze vklady do určitého limitu (zpravidla do úrovně jednotek stovek tisíc), částka nad tuto hranici je úročená jen na úrovni setin procenta.

Zdroj: Deník N

zpět na výpis